Shrnuto: Trenér Rulík o konci u národního týmu i strachu ve skupině

Česká hokejová reprezentace se s mistrovstvím světa rozloučila ve čtvrtfinále, kde nestačila na silný výběr Finska. Hlavní trenér Radim Rulík se po vyřazení postavil před novináře a v obsáhlém rozhovoru zhodnotil nejen samotný zápas, ale i celé své tříleté působení u národního týmu.

O KVALITĚ SOUPEŘE

Potřebovali jsme mít správné nastavení a nohy hned od první minuty, ale bohužel jsme je neměli. Zápas s Kanadou a přesun se na nás podepsal. Soupeř odskočil na 2:0 a uklidnil se. Přestože jsme se od druhé třetiny zlepšili, už to nestačilo. Ze čtyř gólů jsme dostali tři z brejkových situací, v tom jsou strašně silní. Kdybychom my měli dvě formace z NHL, oni měli dvě formace z NHL, a my to nezvládali, oprávněně bychom byli pod kritikou. Zde to ale kluci měli strašně těžké. Navzdory tomu to nezabalili, za týmem jednoznačně stojím.

O STRACHU Z NEPOSTUPU

Řeknu to úplně na rovinu: před mistrovstvím jsem měl strašný strach, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále. Když jsem viděl hrát Slováky, nepředpokládal jsem to, ale hráli výborně. Zvlášť když jsme ztratili zápas se Slovinskem kvůli produktivitě. Hráči se pak naštěstí špičkově připravili na Švédy, u kterých jsem vůbec nečekal, že zopakujeme nedávné vítězství. A co se týče Norů, někdo o nich psal jako o papírově slabším soupeři. Ani náhodou. Mají výborné hráče, jen lidé a někteří nevědí, v jakých ligách hrají a jaké tam mají role. Ten tým nebyl druhý ve skupině náhodou.

O KONCI U NÁRODNÍHO TÝMU

S celým realizačním týmem a s hráči jsme se rozloučili, děkuju jim. Naše účinkování u českého národního týmu skončilo. Měli jsme velmi dobrou atmosféru, bylo to něco, co člověk zažije asi jednou za život. Konec mě vůbec nemrzí, to je sportovní život, jsem šťastný, že jsem tu mohl tři roky být. Vím, že veřejnost si přeje výsledky, ale když nemáme tolik hráčů v NHL a někteří z osobních důvodů nepřijedou, je strašně těžké konkurovat. Svým nástupcům se vůbec neodvažuji radit. Třikrát neuspět ve čtvrtfinále, to zkrátka není prostor pro udělování rad. Na svazu mi nicméně prezident nabídl pokračovat v nějaké pozici a já jsem souhlasil. Pokud o mě bude zájem, chci českému hokeji maximálně pomoci.

O "DRŽÁCÍCH"

Poděkování patří všem hráčům, kteří reprezentovali. Protože když to vezmu kolem a kolem, tak my jsme začali v listopadu roku 2023 a na tomto turnaji bylo šest hráčů z tohoto týmu. A ti s námi prošli přibližně 90 % akcí, což je neskutečné, vlastně nikdy neodmítli reprezentovat. Obrovské poděkování a obrovský kredit jim dávám a za ty tři roky musím říct, že jestli by mi něco utkvělo v paměti, tak je to úcta k těmto hráčům.

O VELKÉM KLUZIŠTI

Musíme si přiznat, že mistrovství na těchto velkých hřištích nám úplně nesedí. Více nám vyhovuje kanadský rozměr nebo dejme tomu 28 na 60 či 58 metrů, přesně to, co bylo v Praze. Tohle je zkrátka letiště a tím, že na tom kluci nehrají, je strašně těžké na tom uspět. Pořád chceme hrát aktivní hokej, ale to vyžaduje širokou plejádu špičkových bruslařů. A když se jich několik omluví, tak ta základna bohužel není tak široká.

O BUDOUCNOSTI

Odrazem naší situace je počet draftovaných hráčů. Pokud chceme lepší budoucnost českého hokeje, musíme mít co nejvíce špičkově připravených osmnáctiletých hráčů pro draft NHL. Pokud se kluci dostanou do Ameriky bez draftu až ve dvaadvaceti letech a vezmou je na farmu, po čase ztratí ambice. Dají jim pár zápasů, pošlou je zpět, oni se urazí a přestanou pracovat. Myslí si, že by měli být nahoře a řeší jen svůj problém. Kluby NHL se postarají o hráče z prvního kola draftu, protože nechtějí ukázat chybu, ale my je tam zkrátka nemáme. Teď osmnáctka i dvacítka udělaly medaile, musíme to dobře uchopit.

O RESPEKTU K LÍDRŮM

Za ty tři roky se ve mně usadila obrovská úcta k hráčům. Smekám před Romanem Červenkou. Jak hraje, jak se chystá... Lukáš Sedlák je zase neskutečný dříč. Byli na téměř všech akcích, nikdy neodmítli, ačkoliv dobře věděli, že tým nebude extra silný. Velký díl na tom, že jsme udělali čtvrtfinále, jde právě za nimi. Týká se to i Filipa Hronka. Neskutečně je za to cením, jeli dřít za nároďák.