David Pastrňák či Pavel Zacha. To byli jedni z hráčů, kteří stáli za zatím posledním medailovým úspěchem národního týmu do osmnácti let. A současný výběr pod kapitánstvím Petra Tomka na ně navázal, když vybojoval bronz. Kudy vedla cesta k vytouženým kovům?

"Museli jsme do toho dát ještě o něco víc než proti Švédsku. Ten zápas jsme dohráli později, takže tam byla nějaká únava, ale jak se říká, tak se v ní rodí vítězství a charakter," začal svou výpověď Petr Tomek.

Právě týmový charakter vnímal jako nejvíc klíčový. "Vybudovali jsme si ho už na prvních kempech, kdy jsme si s kluky sedli na pokoji a řekli si, co tady chceme dokázat. A že se chceme ze Slovenska vrátit s plackou. To se povedlo a jsem ohromně rád, že se něco takového pro český hokej povedlo."

Po páteční prohře bylo nutné nastavit hlavy opět do bojovného módu, jelikož byl stále ve hře medailový zisk. "Mrzelo to deset nebo patnáct minut po utkání v kabině, pak ještě třeba další půl hodiny na hotelu. Museli jsme ale rychle přepnout, protože možnost získat medaili z mistrovství světa není každý den. Ležela přímo před námi a my si ji vzali. To je důležité," popisoval kapitán celku.

Ačkoliv souboj o třetí místo lépe rozehráli Lotyši, kteří unikli do vedení, tak přišel skvělý čtyřicetisekundový úsek Česka. Během něj národní tým obrátil skóre ve svůj prospěch. "Po celý turnaj, i když jsme třeba chvilku prohrávali, nikdo nevěšel hlavu. Bojovalo se pořád dál. Když tomu jdete naproti, tak to k vám přijde. Sice ne samo, ale když jste jako jeden tým, tak to jde snáz," rozkrýval Tomek.

K extraligovému bronzu s Karlovými Vary tak přidal medaili shodného zbarvení i ze světového šampionátu. Avšak s cenou zlata. "Znamená to pro mě úplně všechno. Reprezentovat zemi, ve které jsem se narodil, je pro mě nejvíc. To, že jsme tu získali medaili, je za mě historický úspěch."

"Jsem moc rád za to, že jsem mohl být součástí tohohle skvělého týmu. A mohl být obklopený skvělými kluky v kabině a výborným realizačním týmem. Od pana trenéra Tomajka až po doktora a kustody pro nás dělali první poslední," děkoval po zápase.

Jména jako Tomek, Vaněček či Psohlavec mohou mít za několik let stejně úspěšné kariéry, jako hráči, kteří získali stříbrné kovy před dvanácti lety. "Je neskutečné slyšet, kdo tu medaili získal před námi. Doufám, že se budou sbírat čím dál víc. Viděli jsme to na dvacítkách a teď i u nás. Věřím, že to náš hokej jen pozvedne a přižene to zase víc dětí. Každý z nás pro ně můžeme být výborný vzor. Makáme na ledě jeden za druhého, a to Česko potřebuje," podotkl Petr Tomek.

Slovenský šampionát se jim tak navždy vryje do paměti. "Tyhle momenty si budeme pamatovat do konce života. Pro všechny z nás je to ale jen začátek. Teď můžu říct, že jsme dokázali získat bronz na mistrovství světa, ale pořád jsme povětšinou ještě nezvládli vůbec nic. Musíme zase sklopit hlavu a jít zase dál do příští sezony," nabádal kapitán bronzových medailistů k další práci.