U16: Stříbro? Kouslo nás hlavně podcenění Slováků, mrzí trenéra

Česká hokejová reprezentace do 16 let má za sebou závěrečný turnaj sezony ve slovenské Považské Bystrici. Přestože svěřenci Tomáše Andryse v úvodu porazili Finy i Švédy a nakročili k turnajovému zlatu, v posledním utkání selhali v koncovce a s domácím výběrem nečekaně padli. Hlavní trenér v rozhovoru hodnotí turbulentní výkony svých svěřenců, přínos nováčků v nominaci a ohlíží se za obrovským progresem, který tým během ročníku zaznamenal.

Před turnajem jste udělal v nominaci několik změn. Můžete nás tímto procesem provést?

Zkušenosti z minulého roku, kdy jsme brali kluky přímo z finále dorostenecké extraligy, ukázaly, že to nebylo úplně ono. Letos jsme se proto rozhodli, že finalisty brát nebudeme. Chtěli jsme, aby se mohli soustředit čistě na finále. Místo toho jsme vyzkoušeli kluky ze zahraničí a také jsme dali šanci těm, kteří si to nejvíc zasloužili z ročníku 2011. Takto vznikla naše nominace a myslím, že to byl správný krok.

Turnaj jste odstartovali výhrou 4:1 nad Finskem. Podle statistik to vypadalo na jednoznačný zápas plně pod vaší kontrolou. Je to správný dojem?

Zápas to byl spíše seznamovací, obzvlášť pro kluky, kteří tam byli poprvé. Finové nás ale ničím zásadním nezaskočili. Náš cíl byl udržet se co nejdéle na kotouči, rychle atakovat a získávat puky zpět. To se nám de facto dařilo po celou dobu. Když se už Finové dostali do nějakého přečíslení, podržel nás gólman. Takže jednoznačný průběh to určitě nebyl, ale odehráli jsme to velmi slušně.

Následoval duel se Švédskem a infarktový závěr. V čem se tento zápas lišil od toho s Finy?

Především v obrovském nasazení. Jiskřilo se už od rozbruslení, osekávání začalo hned od první minuty. Očekávali jsme stejný průběh jako na minulém turnaji v Chomutově, což se do puntíku potvrdilo. Hrálo se nahoru dolů, zápas byl fyzicky i technicky velmi kvalitní. Švédové mají silný tým, ale my jsme se jim tentokrát dostali pod kůži víc, než čekali. Náš smrtelný forček jim dělal obrovské problémy. Samozřejmě byly fáze, kdy nás zamkli ve třetině, ale byly i chvíle, kdy se odtud 6–7 minut nedostali oni. Bylo to absolutně vyrovnané utkání padesát na padesát a rozhodla ho přesilovka na konci, kterou Novotný perfektně trefil. Kéž by takových zápasů pro rozvoj kluků bylo co nejvíc.

Zmiňoval jste i vyhecovanou atmosféru, která nesouvisela čistě jen se hrou. Připravovali jste na to tým předem, nebo to zůstalo v režii kabiny?

Nechali jsme to vyloženě v režii kabiny. Kluci si s tím musí umět poradit sami. Nachystali se na to a myslím, že se jim to povedlo skvěle.

Pak ale přišel závěrečný zápas se Slovenskem a prohra 0:2, i přes vaši drtivou střeleckou převahu 40:19. Vyprchalo vám štěstí z předešlých duelů?

To nebylo o štěstí. Došlo z naší strany k nesmyslnému podcenění. Bylo vidět, že jsme zápas nešli vyhrát, ale spíš si ho jen "zahrát". Samozřejmě, kdybychom vedli po první třetině 3:0 nebo 4:0, nikdo by se nemohl divit. Místo toho jsme hráli na sebe, trochu stylem „já, já“. Když pak po polovině zápasu góly stále nepřicházely, začala pracovat nervozita. Nechodili jsme před bránu a nebyli jsme ochotní dělat gólmanovi situaci složitou, jak jsme to dělali proti Švédům. A to nás potom kouslo do zadku. Jedno malé zaváhání a chyba v rozehrávce, Slováci dali gól a potom přidali druhý do prázdné brány.

Berete to s odstupem jako užitečnou facku do budoucna?

Přesně takhle to je a doufám, že to kluci přesně takhle pochopí. Pokud chceme v krátkodobém turnaji dosáhnout velkého úspěchu, nesmíme zkrátka nikdy pustit nohu z plynu. Věřím, že tohle pro ně bude skvělý odstrašující příklad a že si to přenesou hned do dalšího ročníku v reprezentaci U17. Tohle by se už stávat nemělo, nebo jen opravdu minimálně.

Když se vrátíme k nováčkům, podle statistik se zdá, že se chytili výborně. Jak hodnotíte jejich zapojení?

Všichni čtyři kluci z mladšího ročníku k tomu přistoupili skvěle, jak na ledě, tak mimo něj. Každý má své přednosti i slabé stránky. Někdo bodoval více, někdo méně, ale takhle bych to nehodnotil. Klíčové bylo, že se dokázali přizpůsobit našemu systému, což zvládli na výbornou. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bychom neporazili Švédy a Finy. Věřím, že jim tahle zkušenost dodá motivaci do suché přípravy, aby věděli, o co bojují. Není vůbec vyloučené, že by se někdo z nich nemohl probojovat i na prestižní World Hockey Challenge.

Stihl jste už po turnaji zbilancovat celou sezonu a celkový vývoj týmu?

Bavili jsme se o tom s kolegy Lukášem Krajíčkem a Zdeňkem Kutlákem. Od prvního letního setkání v Salcburku až po tento poslední zápas jsme u kluků viděli obrovský pokrok. Zlepšilo se hlavně jejich sebevědomí na kotouči. Nebojí se hrát a vytvářet překvapivé situace, které jsou pro soupeře špatně čitelné. Ze začátku jsme hráli hodně ustrašeně, jen jsme nahazovali a vyhazovali puky. Teď už dokáží puk podržet i v krizových chvílích třeba proti silným Švédům. Tenhle progres nás obrovsky těší a pevně věříme, že na něj v další sezoně úspěšně navážou.

foto: Hockey Slovakia