Útěk z farmy se vyplatil. Bednář ve Finsku zazářil a teď si plní sen v reprezentaci
Brankář Jan Bednář má za sebou průlomovou sezonu. Když před časem opouštěl severoamerickou AHL, hledal po letech přešlapování nový impuls. Našel ho ve finském Assatu, kde si fantastickými výkony vybojoval pozici jedničky. Nyní za svou dřinu na severu Evropy sklízí další sladkou odměnu, poprvé v kariéře oblékl výstroj na srazu dospělé hokejové reprezentace.
Když poprvé vyjel na led s národním A-týmem, neskrýval obrovské nadšení. "Po týdnu bez ledu jsem se cítil kupodivu docela dobře. Jsem hrozně rád, že tu můžu být, je to pro mě obrovská čest," hlásil Bednář bezprostředně po úvodním tréninku. V kabině se nemusel dlouze rozkoukávat, s hlavním trenérem Radimem Rulíkem i koučem gólmanů Ondřejem Pavelcem se dobře zná už z dob úspěšného působení u reprezentační dvacítky. O tom, zda se podívá i do blížících se přípravných zápasů, zatím jasno nemá. "Snažím se prostě odvádět svou práci a ukázat trenérům, že si zasloužím tady být, potažmo jít i do zápasu."
Jeho cesta do dospělé reprezentace vedla přes radikální řez kariérou. Rozhodl se opustit zámoří, kde bojoval o šanci na farmě, a zamířil do Evropy. "Byl jsem dva roky na stejném místě a moc šancí v AHL jsem nedostal. Chtěl jsem udělat krok dopředu. Assat byl první tým, který se mi ozval, a navíc tam působil výborný trenér gólmanů. Byla to logická volba," vysvětluje mladý brankář svůj přesun.
Z drsného zámořského režimu, kde nejsou výjimkou tři zápasy ve třech dnech a dlouhé noční přejezdy autobusem, přeskočil do klidnější Skandinávie. Plán byl zpočátku střízlivý, s finským kolegou si měli zápasovou zátěž rozdělit rovným dílem. Jenže... "Kolega měl ale zdravotní problémy, takže jsem chytal víceméně všechno. Dařilo se týmu i mně osobně, čímž jsem si vydobyl pozici jedničky a získal respekt i důvěru fanoušků a spoluhráčů," pochvaluje si.
Finská štace mu sedla i po osobní stránce. Zmizel časový posun, což usnadnilo komunikaci s rodinou, a navíc za ním mohla daleko častěji létat přítelkyně. Hokejově mu Liiga navzdory širšímu kluzišti zámoří v mnohém připomněla. "Hráči se hodně tlačí do brány, snaží se stínit, je tam spousta pokusů o dorážky a tečované střely. V tomhle je to podobné. Moje práce se ale naštěstí nemění, prostě musím ten puk nějak chytit."
Skvěle rozjetou sezonu ukončila až vyčerpávající čtvrtfinálová bitva, kterou Bednářův tým ztratil v rozhodujícím sedmém zápase. Fyzická daň za sérii, jejíž součástí bylo i utkání rozhodnuté až ve čtvrtém prodloužení, byla zkrátka příliš vysoká. "Bylo to na tělo obrovsky náročné. Možná právě únava rozhodla o tom, že měl soupeř v sedmém zápase těch pár sil navíc," mrzí ho těsné vyřazení.
Zklamání ale brzy přebila pozvánka do národního týmu, o které už nějakou dobu potají snil. Signál, že je v hledáčku, dostal už na podzim. "S Ondrou Pavelcem jsme se viděli v listopadu v Tampere. Chvíli jsme se bavili a říkal mi, že mě budou sledovat. Pokud prý budu ve svých výkonech pokračovat, dříve nebo později pozvánka přijde," prozrazuje Bednář. Zůstal trpělivý, dál na severu dřel a nyní se jeho reprezentační pohádka stala realitou.
TÉMATA: A-tým
