Jaké máte pocity z nově nastavené komunikace v reprezentaci?

"Je to super, velmi si vážím komunikace, kterou trenér a celý realizační tým nastolili. Myslím si, že nás to všechny požene dopředu a naladí na stejnou vlnu. Jde hlavně o to, co od každého očekává a jak je to nastavené mimo led. Některé z nás tady bojují se zraněními nebo se z nich už dostávají, takže probíhá komunikace o tom, co máme dělat a co bychom naopak dělat neměly, abychom nic neuspěchaly."

Přišel už nový realizační tým s nějakými novými herními prvky?

"Na to je ještě brzo odpovídat, jelikož nehrajeme zápasy. Hodně se to opakuje. Sami trenéři říkali, že chtějí navázat na práci předešlých koučů. Spíše teď dáváme dohromady taktiky z minulosti, ale hlavně jde o to, abychom všichni byli na stejné lodi a věděli, co se od koho očekává."

Trenér prohlásil, že chce, aby Češky začaly porážet Kanadu a Ameriku. Jak se vám líbí tento cíl? A pomůže vám případně i známá americká mentalita a sebevědomí?

"To chceme všichni, když jdeme do jakéhokoliv turnaje, takže to pro nás není žádná novinka, která by nás zaskočila. Samozřejmě, když to jde od toho nejvyššího lídra, znamená to pro všechny holky něco víc než jen řešit, že chceme podat nějaký výkon. Hodně mě těší, že se od nás očekává to nejlepší a že se i on těší na ty nejtěžší zápasy, protože to jsou jedny z mých nejoblíbenějších utkání, ať už jde o hru do těla či celkovou rychlost. Jsem ráda, že to jde takhle shora. Co se týče sebevědomí, na téhle úrovni už ho máme nastavené profesionálně. Jsme na to zvyklé z Ameriky i z dalších evropských lig. Spíše nás nalaďuje na stejnou vlnu, abychom přesně věděly, s čím do zápasu jdeme. Bude nám dodávat sebevědomí v tom, že na to máme, a všechno se směřuje k taktice, abychom je porazily."

Jak vnímáte svou roli v národním týmu pro nadcházející sezonu? Cítíte se už jako jedna z hlavních opor?

"Myslím si, že to není o tom, abych tady dělala věci jen proto, že jsem lídr. Snažím se o to přirozeně a pracuji na tom, abych se sama zlepšovala. Když budeme dělat věci správně, mladší holky to uvidí. Ani není potřeba říkat, co a jak se má dělat, činy jsou důležitější než slova."

Máte za sebou první sezónu v zámořské PWHL. Jaká byla z vašeho pohledu?

"Super. Bylo to rychlé, hodně do těla a moc mě to bavilo. Bohužel jsem kvůli zranění z olympiády nedokončila sezonu, ale hokej tam mě hrozně baví. Jsem ráda, že jsem v New Yorku, máme skvělý tým i realizační štáb. Těším se, až to zase vypukne. Už nebudu nováček, moje role bude zase o něco jiná, takže se těším na nové výzvy."

V nováčkovské sezóně jste dala 11 gólů, což je skvělý počin. Jak těžké bylo prosazovat se?

"Jednoduché to určitě nebylo, v téhle lize je hrozně těžké dát gól. Jednou vám tam padne všechno a podruhé vůbec nic. Na to se ale nesoustředím, snažím se podávat co nejlepší výkony. Když to tam padne, jsem ráda, ale vše se odvíjí od herních situací, zda napadáte, hrajete agresivně nebo poctivě vracíte. Góly tam nepadají samy ani lehce. Důležité je dělat práci pro tým a tlačit se do branky v předbrankovém prostoru."

Byl pro vás velký tlak hrát s nálepkou jedničky draftu?

"Určitá očekávání tam jsou, ale neberu to tak, že bych musela něco dokazovat. Spíše nechci zklamat lidi kolem sebe - ať už manažera, trenéra nebo spoluhráčky. Soustředím se na to, abych podávala co nejlepší výkony. Neovlivním, kolik dám gólů ani jak se sezóna vyvine. Co ovlivnit mohu, je můj přístup ke každému tréninku a zápasu i to, jak se chovám na ledě i mimo něj. Opět se to vrací k leadershipu - chci se chovat správně, aby i ty nejmladší holky viděly, co je správné. Kdybych se na ta očekávání přespříliš soustředila, úplně by mě to psychicky zničilo."

Uvědomujete si, že jste se stala vzorem pro začínající hokejistky?

"Když jsme vyrůstaly my, takovou možnost jsme neměly, takže je to příjemná změna. Hrozně to malým holčičkám přeji a jsem poctěná, že jsem mohla být zrovna já tou, která jim ukáže cestu tímto směrem. Vždycky je důležité mít někoho prvního, aby viděly, že je to možné. Je tu ale i spousta dalších holek, které jim ukazují cestu v jiných směrech, což je také nesmírně důležité."

V sezoně hrajete okolo 30 zápasů. Neuvítala byste větší zápasovou porci?

"Ono je to dost náročné, když letíte šest hodin na venkovní zápas na dva dny a hned zase zpátky, do toho neustále trénujete. Myslím si, že je to nastavené rozumně a vyhovuje nám to. Věřte mi, že po sedmi měsících jsem tak sedřená, že hrát dalších deset zápasů v základní části by mě úplně nenadchlo. V play-off je to samozřejmě jiné, tam se chce dostat každý. Současná délka sezóny je ale adekvátní."

Jak se vám žije přímo v New Yorku?

"Je to skvělé. Mám město za rohem. Nebydlím přímo v centru, to není úplně dostupné a myslím, že by mi z toho i praskla hlava. Ale New York jsem si vždycky přála vyzkoušet, takže mě draft moc potěšil. Hned jsem to hlásila rodině. Byli za mnou rodiče i kamarádi, všichni si to užívají, protože je to skvělá destinace na dovolenou. Využijí toho, že mají ubytování zadarmo, zajdou na zápas a pak si sjedou dvacet minut do centra."

Jak moc z vašich zkušeností v zámoří může těžit česká reprezentace?

"Hráčky jdou díky PWHL výkonnostně hodně nahoru. Vidím to na holkách, které v téhle soutěži hrají - konkurence stoupá. Čím více hráček tam budeme mít, tím lepší jako národní tým budeme, protože budeme zvyklé na tamní rychlost a tvrdost."

Příprava na letošní sezonu je specifická tím, že mezinárodní vrcholy přicházejí neobvykle brzy. Jak vypadá váš program?

"Aktuálně mám rekonvalescenci s kolenem a nechci nic uspěchat. Mám to tak nařízené od týmového doktora z Ameriky a jsem ráda, že to všichni respektují. Kdybych to uspěchala, nebyla by ze mě užitná hráčka ani pro reprezentaci. Dávám kolenu čas, který potřebuje, ale už se postupně vracím do tréninkového tempa. Bude to náročné zejména s listopadovým turnajem, před kterým nebudeme mít společné klubové tréninky a každá se bude připravovat sama. Nemám s tímhle novým modelem ještě zkušenost, ale jsme rády, že alespoň nemusíme čekat s reprezentací až do dubna."