Legenda hokejových tribun! Český Fantomas popsal začátky i problémy s policií

Ať se hraje mistrovství světa kdekoliv, jedno je jisté. Český národní tým má v hledišti podporu muže s ocelově modrou tváří. Legendární český Fantomas obléká svou masku už více než pětadvacet let. Přestože tento netradiční kostým původně vznikl jen z obyčejné recese, postupem času se stal neodmyslitelným symbolem české fanouškovské věrnosti. Přestože zažil důkladnou lustraci od italských policistů i nebezpečné tlačenice fanoušků toužících po fotce, svou roli si stále nesmírně užívá.

I na probíhajícím šampionátu je maskovaný fantom ve svém živlu. Davy českých příznivců ho nabíjejí pozitivní energií a s tváří legendárního zloducha vyhlíží medailový úspěch. „Panuje zde vynikající atmosféra, jako vždycky. Naše skupina sem jezdí už více než pětadvacet let. Líbí se mi tu, přijel jsem velmi rád a věřím, že přijde úspěch,“ pochvaluje si hokejový svátek. „Když vidíte ty fanoušky, kteří sem přijedou takovou dálku, je to prostě nádhera. Hala je plná Čechů a nebude to jiné.“

Zlatý Lillehammer a obavy z bláznovství

Dnes po stadionech kráčí s naprostou suverenitou, jeho první vystoupení v masce se ale neslo v duchu lehkých rozpaků a váhání. Úplné začátky se datují až do roku 1999, kdy národní tým slavil titul mistrů světa. „To si samozřejmě pamatuji. Lillehammer 1999. Když jsem si poprvé oblékl tento kostým, trochu jsem se styděl a říkal jsem si, jestli nebudu vypadat jako blázen. Ale pak nás strhla ta euforie. Vyhráli jsme tam titul, tak jsem si řekl, že to snad zvládnu. Zpočátku tam bylo malé váhání, ale pak se to zaběhlo a už to tak zůstalo,“ vzpomíná na zlomový okamžik.

Nápad vzít si na hokej zrovna podobiznu ikonického francouzského padoucha se zrodil zcela spontánně. „Nevím, jestli to je špatný vtip, ale byla to spíše recese. Doma jsem si říkal, zda si to mám vůbec obléknout. Možná jsem chtěl být zajímavý, zkrátka to tak začalo. A když něco děláte pořádně a důsledně, tak se pak ten Fantomas nějak projeví,“ vypráví a dodává, že staré filmy s touto postavou pro něj byly přirozenou inspirací. „Samozřejmě jsem byl kopií Fantomase z filmů, to byla má hlavní inspirace. Když už má ten legendární Fantomas za sebou možná šedesát let, tak právě ty první filmy mě inspirovaly. Byla to čistě legrace a vtip, nic jiného v tom není.“

Dvojníci a nebezpečné fronty na fotky

Za ty roky se na tribunách objevila i řada jeho napodobitelů. Fantomas to ale bere s nadhledem a s hrdostí drží svou tradici. „Když vidíte, jak se mění mužstvo i hráči, Fantomas se nemění. Přestože už mám i nějaké dvojníky, tak to v životě zkrátka chodí a má to tak být. Fandím s národním týmem a tento Fantomas je zkrátka český, i když jsem vlastně také kopií toho francouzského.“

Kolem jeho osoby bývá na stadionech obrovský rozruch. Zástupy příznivců národního týmu často neváhají riskovat pády na strmých tribunách, jen aby ulovili společný snímek s ikonickou postavou. „Například včera se stála fronta. V hledišti jsou kolmé schody, kde hrozí pád, ale stál jsem dole a čekal, až se postupně vyfotíme.“

Být na zimních stadionech maskovaným symbolem má však občas i stinné stránky. Svou totožnost musel už dříve obhajovat před přísnými bezpečnostními složkami, což přineslo nečekané komplikace. „Problémy jsem samozřejmě měl. Vzpomínám si na olympiádu v Itálii v roce 2006. Byla to zvláštní doba spojená s hrozbami terorismu. Lidé jsou různí a občas mají chuť dělat věci jinak, než by se mělo. Tam jsem měl trochu problém, ale nakonec jsme si to vysvětlili a zvládlo se to. Italští karabiniéři mě tam ovšem pěkně lustrovali a potrénovali.“