Gól si nepamatuju, jen euforii, radost a slzy, shodují se mistři Ligy dorostu z Olomouce

Bezprostředně po vítězné trefě Mory v sedmém utkání finále CCM ligy dorostu proti Kladnu zavládla na ledě olomoucké plecharény i později v kabině obrovská radost. Hráči jen těžko hledali slova, kterými by popsali postup do Extraligy dorostu. Společným jmenovatelem všech ohlasů byla především euforie, úleva a pocit zadostiučinění za dlouholetou dřinu.

„Pocity jsou nepopsatelné, euforie neskutečná. Zapamatuju si to do konce života,“ svěřil se kapitán dorostenců HC Olomouc Kristián Machač, který jen těžko skrýval dojetí. Podobně mluvil i brankář Hanáků Daniel Oprchalský: „Pocity jsou neuvěřitelné. Konečně slaví celoživotní dřina nějaký úspěch, takže se to ani nedá vyjádřit slovy.“

Pocity jsou neuvěřitelné. Konečně slaví celoživotní dřina nějaký úspěch, takže se to ani nedá vyjádřit slovy.

Celá finálová série, ačkoliv se po dvou zápasech vyvíjela za vedení 2:0 lépe pro Hanáky, byla podle hráčů maximálně vyrovnaná a plná nervů. Z celkových sedmi odehraných finálových utkání došly tři duely až do prodloužení.

To nejdůležitější v sedmém finále rozhodl domácí kapitán Machač, který přiznal, že klíčové momenty pro něj byly extrémně náročné: „Osobně nesnáším prodloužení. Nervozita byla strašná. Jen jsem doufal, že to nějak urveme. Zrovna se mi nabídla možnost, tak jsem vypálil, a byl z toho gól,“ popisoval nakonec rozhodující situaci ze 62. minuty.

Brankář Oprchalský, na kterého Mora spoléhala v brankovišti v šesti ze sedmi finálových utkání, viděl však průběh utkání o něco klidněji, i když tlak si uvědomoval: „Hlavně ve druhé třetině byl zápas hodně opatrný, ale myslím, že jsme byli dominantnější. Nervy to byly neskutečné. V pátém zápase jsem dostal blbý gól, a tak jsem věděl, že do toho nyní musím jít s čistou hlavou a nebát se.“

Viděl jsem jen, že všichni řvou, tak jsem vyjel a všechno zahodil. Ze začátku jsem jen brečel a kluci na mě hned naskákali.

Rozhodující moment utkání, a také celé finálové série, který padl ani ne dvě minuty od začátku prodloužení, si přitom oba hráči pamatují jen velmi matně. Emocí bylo zkrátka příliš. „Popravdě jsem ani hned nevěděl, že je puk v brance. Viděl jsem jen, že všichni řvou, tak jsem vyjel a všechno jsem zahodil. Ze začátku jsem jen brečel a kluci na mě hned naskákali,“ popsal Machač své pocity po vítězné trefě.

„Já si taky upřímně nepamatuju, jak gól padl. Jen vím, že jsem sundával rukavice a přilbu a bylo hotovo,“ doplnil s úsměvem na tváři gólman Mory Oprchalský.

Velký podíl na úspěchu přisuzují hráči fanouškům, včetně rodin a kamarádů, kteří vytvořili bouřlivou kulisu. S každým dalším krokem dorostenců v play off chodilo do plecharény stále více fanoušků a na úterní sedmé finále dorazilo více než dva tisíce diváků.

„Děkujeme každému fanouškovi. Kdyby tu nebyli, tak si myslím, že to nedáme. Patří jim velké díky,“ ocenil Machač podporu z olomouckého kotle. Brankář Oprchalský byl početnou návštěvou pozitivně překvapen: „Vůbec jsem nečekal, že přijde tolik lidí,. Jsem jim za to moc vděčný.“

Postup mezi elitu do Extraligy dorostu je pro hráče obrovskou motivací do další práce. „Těším se, že si konečně zahraju mezi nejlepšími týmy. Vždycky jsem si chtěl Extraligu dorostu zahrát. Doufám, že nebudu muset řešit nic navíc ohledně školy a zůstanu tu s kluky. Znám to tu dobře, jsem tu už dva roky, takže je to super,“ říká kapitán Machač, který by rád pokračoval v Olomouci i nadále.

foto: Adina Králová