Ještě před turnajem se vám do nominace vrátilo několik lídrů, kteří na minulých akcích chyběli. Jak se tentokrát sestava skládala?

Při skládání nominace to zpočátku vypadalo dobře, nikdo nebyl zraněný ani nemocný, takže jsme mohli využít i kluky, kteří minule chyběli. Bohužel David Huk se pak zranil během tréninků v Rokycanech, takže jsme museli udělat změnu a místo něj povolat Filipa Matějku z Boleslavi.Tím to ale neskončilo. Cestou do Švýcarska nás zasáhla viróza. Během té osmihodinové cesty v autobuse se to mezi kluky rozlezlo natolik, že jsme vlastně ani jeden zápas neodehráli v plných dvaceti hráčích. Vždycky nám někdo chyběl a na konci čtvrtého zápasu už bylo vidět, že toho kluci mají opravdu dost.

První zápas proti Švédsku skončil divokým výsledkem 4:7. Ofenziva se sice oproti minulosti probudila, ale inkasovaných gólů bylo příliš, zejména v oslabení. Jak jste tento duel viděl?

Zápas se rozhodoval v nerovnovážných situacích. Musím ale říct, že utkání bylo vyrovnané. Dokázali jsme se několikrát dotáhnout na rozdíl dvou gólů, ale soupeř nám pak zase odskočil. Hráli jsme až do konce a z naší strany to určitě nebyl propadák, i když o výborném výkonu mluvit nelze.

Tabulka turnaje v Klotenu

V dalším utkání proti USA byly speciální týmy opět hlavním motivem, tentokrát ale v negativním smyslu pro českou stranu - sedm přesilovek zůstalo nevyužito. Byl to ten hlavní kámen úrazu?

Určitě, proti Američanům jsme nějakou přesilovku využít měli, bylo jich hodně. Nedokázali jsme si poradit s jejich obranou. Přitom ve druhé třetině jsme i v situacích pět na pět měli slibné příležitosti a byli jsme o něco lepší než soupeř. Bohužel jsme z toho tlaku nedokázali vytěžit gól, bylo to stále 0:1. Dva inkasované góly v závěru už výsledek jen zkreslily. Je škoda, že skóre bylo nakonec tak vysoké, klidně to mohlo skončit 0:2, protože poslední góly byly zbytečné. I tak si ale myslím, že to nebyl špatný zápas.

Proti Finsku přišla první výhra (3:1). Jak důležitá byla blesková odpověď Petra Tomka na finské vedení?

Bylo to klíčové hlavně pro psychiku. Byl to náš třetí zápas ve třech dnech a sestavu jsme museli hodně látat. Měli jsme k dispozici třeba jen deset útočníků a šest nebo sedm obránců, takže jsme točili málo lidí a bylo to fyzicky velmi náročné. Bylo to vybojované vítězství. Jakmile jsme se dostali do vedení 2:1, snažili jsme se ho udržet a třetí gól už padl do prázdné branky.

Závěrečný duel se Švýcarskem byl výsledkově těsný. V čem byl jiný než předchozí utkání?

Paradoxně to byl z naší strany asi nejslabší zápas na turnaji. Musíme ale vzít v potaz, že to byl čtvrtý zápas v pěti dnech a sestava byla stále okleštěná. Fyzicky to kluci měli nesmírně těžké. Nějaké šance jsme si vytvořili, soupeř taky, ale podržel nás brankář.Nakonec jsme vyhráli a každé vítězství se počítá. Vrátilo nám to do turnaje určitý balanc dvou výher a dvou proher.

S jakým celkovým dojmem z turnaje odjíždíte, když vezmete v potaz všechny trable?

Snažili jsme se vybrat ty nejlepší hráče, které v Evropě máme. Nebylo to úplně špatné, ale na výbornou také ne. Na druhou stranu nám to hodně řeklo o charakteru hráčů. Viděli jsme je v situacích, kdy jsou pod velkým tlakem a unavení. To je pro nás strašně důležité směrem ke konečné nominaci a kempu před mistrovstvím světa. Některé otazníky se nám díky tomu vyřešily.

Do startu závěrečného kempu zbývá zhruba měsíc. Splnil tedy turnaj svůj účel?

Určitě ano. Potřebovali jsme kluky vidět v těchto mezních situacích. Na mistrovství světa to bude podobné - hrají se dva zápasy, den volna a zase dva zápasy. Vidět hráče, jak se chovají ve třetím nebo čtvrtém utkání v únavě, je pro trenéry ta nejpodstatnější informace.

foto: JONATHAN VALLAT