U20: Kluci ukázali, že bojují, dokud nepadnou, váží si Augusta. Jsem na ně hrdý
Národní tým do dvaceti let odváží z americké Minnesoty stříbrné medaile. Po zběsilém finiši nakonec Češi padli se Švédy 2:4. Jak hodnotí finále a celý turnaj hlavní kouč Patrik Augusta?
Po většinu zápasu jsme tahali za kratší konec. Bylo cítit, že Švédové měli víc energie a hráli lépe. My jsme se snažili a hledali jsme jiskru. Věděli jsme, že pokud ji dostaneme, hráči v sobě najdou zbytky sil. Po zápase s Kanadou už jich tolik nezbývalo. Jiskra přišla bohužel až příliš pozdě na to, abychom ještě mohli něco udělat. Férově ale musím říct, že soupeř byl lepší. Za mě hráli velice vyspělý hokej, skoro až dospělý. Je vidět, že spousta hráčů hraje v seniorské lize ve Švédsku.
Řekl jsem ale hráčům, že tomu dali všechno. Někdy prostě musíte smeknout a pogratulovat soupeři. Jsem hrdý na hráče, co tu předvedli na celém turnaji. Hrozně si toho vážím, že jsem tu společně s realizačním týmem mohl být a stát za jejich zády. Všichni, kdo tady byli, udělali maximum. Bohužel jsme zůstali o stupínek níže, ale řekl jsem hráčům, aby stříbrnou medaili nosili s hrdostí, protože si ji zasloužili za každý jeden den, co tu byli a pracovali. Popřál jsem jim, aby se to některým ještě povedlo v budoucnu. Jsou to mladí, šikovní kluci, takže věřím, že v budoucnu ještě šanci dostanou. Pro mě to bylo úžasné poučení.
Jsem hrdý na hráče, co tu předvedli na celém turnaji. Hrozně si toho vážím, že jsem tu společně s realizačním týmem mohl být a stát za jejich zády.
Na určité věci se mi díky téhle generaci změnil pohled, protože jsem spíš ze starší generace. Věřím, že jsme se navzájem obohatili, a jsem strašně rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu. Musím říct, že prožívám to, že vyhrát stříbrnou medaili je smutnější než bronzovou, ale s odstupem času to budeme hodnotit pozitivněji. Vidět v kabině hráče slzet a cítit, jak moc to chtěli, bylo pro mě emočně silné. Budeme si to pamatovat po zbytek našich kariér a životů.
Spíš nám opravdu chyběla jiskra. Potřebovali jsme jeden šťastný odraz, kdyby se nám podařilo dát nějaký náhodný gól od nohy nebo od brusle. Většina odrazů šla proti nám, pak už se to na nás nabalovalo. Občas se projevila nervozita, místy jsme předržovali kotouče a Švédové podali neskutečně vyspělý výkon a zaslouženě vyhráli. Na druhou stranu obrovský klobouk dolů, že jsme ještě našli zbytky sil a byly tam dvě minuty neskutečného hokeje a tlaku. Kluci ukázali, že bojují, dokud nepadnou. Bohužel padli, ale i přesto jsem na ně ohromně hrdý.
Asi to bylo znát, ale to není výmluva, proč jsme nevyhráli zlato. Kluci jsou mladí a trénovaní, ale sedm zápasů v jedenácti dnech je stálo spousty sil. I emoce dokáží člověka unavit. Spousta z hráčů nespala, protože ještě prožívali zápas s Kanadou. Zase mají zkušenost do příště. Hodně kluků si zahraje na dvacítkách i příští rok a můžou z tohohle těžit. Kdyby nám někdo řekl, že skončíme stříbrní, když jsme sem přijížděli, byli bychom rádi. V tuhle chvíli jsme smutní, ale jsme druzí na světě.
Nesmírně si toho vážím, ale trochu bych to otočil. Není to o mně, ale o týmech, které jsme vytvořili. A o klucích, kteří stojí po mém boku v realizáku. Bez nich bych nebyl nic, bez hráčů bych nebyl nic. Oni zase potřebují nás. Nikdy nezáleží na jednom jménu. Nerad čtu v novinách titulky jako "Augustův tým". Vyhráváme a prohráváme jako tým České republiky. Jsem hrdý, že jsem mohl být trenér reprezentace, a třeba se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Sám nejsme nikdo nic.
TÉMATA: U20