Jak velká je to úleva, že jste po základní části postoupili do vyšší skupiny, máte jisté play-off a nemusíte se strachovat o záchranu?
Úleva je to obrovská. Měli jsme to jako první cíl od začátku sezony, abychom se dostali do horní osmičky. Teď to ale nebereme tak, že to v ní prostě odehrajeme a o nic nejde. Chceme se dostat co nejvýš. Nebude to žádný „poušťák“, chceme vyhrát každý zápas.

Váš tým se pohyboval na postupové hraně. Způsobovalo to v kabině nervozitu?
Lehkou asi ano. Myslím si, že obzvlášť u kluků ročníku 2008, kteří ještě zkušenost z juniorky úplně nemají. My jsme ale docela starý tým, takže bych řekl, že ti starší byli v klidu. Věděli jsme, že to máme v našich rukou a co potřebujeme, abychom se tam dostali. Splnili jsme si to kolo před koncem základní části a v sobotu už jsme věděli, že jsme se tam dostali.

Poslední měsíc ale nebyl z vaší strany ideální. Sbírali jste i nějaké vysoké porážky.
To je pravda, ideální to nebylo. Při těch vysokých porážkách ale výsledky neodpovídaly výkonům. Hráli jsme dost vyrovnaně, někdy jsme třeba i byli do půlky lepší, ale pak jsme dostali například zbytečný gól v naší přesilovce a sesypalo se to. Nebylo to tak, že by nás soupeři brutálně přehráli, ale pak jsme dostávali zbytečné góly.

Řekl byste, že zlom přišel během předposledního víkendu v Mladé Boleslavi? Prohrávali jste 0:1 a soupeř měl jasně navrch, ale pak jste skóre otočili.
Podle mě zlom nastal o den dřív v Liberci. Jeli jsme tam po třech prohrách, kdy jsme právě dostávali hodně gólů. V Liberci jsme si sedli, že musíme začít hrát odzadu a zbytečně neriskovat, a udělali jsme bod. Půlku zápasu jsme i byli lepší. Potom jsme věděli, že s těmi týmy se dá úplně v pohodě hrát. I když jsme v Boleslavi prohrávali, tak jsme všichni věřili, že šance přijdou a nějaké góly dáme.

Říkal jste si právě před tím víkendem, že je potřeba, abyste to „zavřel“ a dostal maximálně dva góly na zápas?
Nechci, aby to vyznělo blbě, ale my s druhým gólmanem Patrikem Bicanem víme, že každý zápas musíme zavřít. Že úplně nebudeme všem dávat osm gólů, abychom vítězili 8:6, ale budeme vyhrávat 3:2, 2:1 a podobně. Pro nás to vlastně zůstávalo pořád stejné, od začátku sezony jsme to věděli.

V Jihlavě chytáte prvním rokem, jak jste zde spokojený?
Jsem moc spokojený. Máme novou arénu, tak je to zase o něco lepší, než když jsme v létě byli na tréninkové hale a jezdili hrát do Pelhřimova. Myslím si, že tady všem hrozně na klubu záleží a snaží se pro nás dělat, co nejvíc můžou.

Vy ale pořád patříte Pardubicím, je to tak?
Ano, patřím Pardubicím a v Jihlavě jsem na rok na hostování. Uvidíme, co bude potom, jestli mě Jihlava koupí, nebo se vrátím zpátky do Pardubic. To už je asi otázka na někoho jiného.

Nelze si nevšimnout, že stále chytáte v pardubických betonech. Nedělají si z toho spoluhráči srandu a neměl byste možnost je změnit?
Jak jsem přišel, kluci si dělali srandu. Asi druhý nebo třetí zápas jsme hráli proti Pardubicím a já tam mám ještě na boku logo Pardubic… Ale věděli, že chci každý zápas vyhrát a že se na to nevykašlu. Myslím si, že to nikdo moc neřeší a že všem záleží spíš na tom, jaký podám výkon, než v čem chytám. Tady v Jihlavě se navíc fasuje jiná značka, než mi sedí, takže to úplně měnit nechci, protože u nás gólmanů je to takové složité. Ale u hráčů vlastně taky.

Zápasy s Pardubicemi si užíváte? Už jste odchytal necelé dva a ještě vás nějaké nejspíš čekají v nadstavbové skupině.
Já si užívám každý zápas. Proti Pardubicím to beru jako normální utkání, puk je stejný a moje práce je ho chytit. Kdo ho střílí, je mi tak nějak jedno. Ale samozřejmě je to trošku větší zábava, když tam hrajou kluci, se kterými jsem v dorostu skončil druhý a minulý rok jsme v juniorce vyhráli titul. Mám s nimi hodně zážitků a před zápasem si s několika kluky pravidelně voláme a popichujeme se, ale bereme to sportovně. Na ledě se nesnášíme, to je jasné, ale při podávání rukou se usmíváme nebo hodíme nějaký vtípek.

Jaké jsou vaše vzpomínky na jarní titul s juniorkou?
Krásné. Je to jeden z mých nejsilnějších zážitků v hokeji, protože vyhrát to je něco neskutečného. Jsem moc rád, že se nám to podařilo.

Na druhou stranu jste v play-off odchytal jen tři zápasy. Mát teď za cíl jít do něj jako jednička a ukázat, že můžete tým dovést k úspěchu?
Jasně. To je taky důvod, že jsem v Jihlavě rád: Můžu mít víc zápasů, než bych asi měl v Pardubicích. Do play-off bych určitě chtěl jít jako jednička a ukázat, že to na mě může stát, ale všechno je o tom, jak se mi bude dařit. I když jsem starší než Bíca, tak rozhodující nebude věk, ale kdo bude jak chytat ve druhé části sezony.

Foto: Lukáš Vondruška, hcdukla.cz