Hrouda prožil povedený vstup do nového soutěžního ročníku. Dá se říct, že v Komerční banka extralize juniorů nebyl nováčkem, protože v ní už loni odehrál čtrnáct zápasů. Letos má na kontě deset gólů, což ho řadí mezi elitní střelce ročníku 2008.

Nejen díky brankám se v listopadu premiérově objevil v reprezentační nominaci a s osmnáctkou si zahrál na turnaji pěti zemí ve Švédsku, kde dokonce hned v prvním zápase skóroval! Teď má před sebou druhou akci, a sice dvojutkání proti Slovensku.

Jaké máte ze své osobní sezony dojmy?
Snažil jsem se do sezony vstoupit jako do každé jiné: Makat na sobě a úplně se neohlížet na to, jestli se někam dostanu, nebo ne. Naštěstí mi to docela sedlo a začaly mi tam i padat góly. Jsem rád, že přišla i pozvánka do reprezentace, je to pro mě odměna. Osobně jsem ale radši, když se daří celkově mému týmu. Tohle je něco navíc.

Jistě vám pomohlo i to, že jste se v juniorce otrkal už loni, stejně jako další hráči ročníku 2008.
Určitě. Byla to zkušenost navíc a letos jsem měl i já tu výhodu, že jsem věděl, co od toho zhruba čekat. Možná jsem trošku zjednodušil hru, minimálně ze začátku sezony. Snažil jsem se to tam prostě posílat ze všech pozic. Taky mi pomohlo, že jsem se potom dostal do přesilovky.

Jak vidíte sílu vašeho týmu, který se stabilně pohybuje v horní polovině tabulky?
Kvalitu určitě má. Každopádně ne vždycky se daří, je to pořád nahoru – dolů. Určitě potřebujeme ještě nějaké věci doladit. Máme ale poměrně mladý tým, my hráči ročníku 2008 se pravidelně protáčíme a dostáváme hodně prostoru, čehož si vážíme. I to je důvod, proč se mi zadařilo. Pravidelně hraju s Davidem Churáčkem, který je taky mladý, a hodně si sedíme. Pokud se našemu týmu nepovede dobrý výsledek letos, myslím si, že určitě bude mít šanci do budoucna.

Stále se vám nepodařilo pojistit si postup do horní nadstavby. Hodně se upínáte k tomuto cíli?
Je pro nás důležité být v horní části, nechceme se plácat v té spodní. Snažíme se hlavně zápas od zápasu dělat věci, co chceme, abychom byli připravení na zbytek sezony.

Plyne z boje o postup i určitá nervozita? V sobotu jste ztratili zápas s Jihlavou, kterou jste dvě třetiny jasně přehrávali…
Byl to důležitý zápas a bohužel nám nevyšel. Vstoupili jsme do něj dobře, ale pak jsme trošku ustoupili od naší hry. Úplně bych ale neřekl, že by to souviselo s nějakou nervozitou. Problém byl hlavně v zakončení, vytvořili jsme si spoustu šancí, které jsme měli proměnit. Podcenili jsme to a zároveň jsme udělali zbytečné fauly.

V posledním týdnu se rozhodne o vašem osudu, pojedete do Třince a Zlína, přičemž potřebujete alespoň jednu výhru. Co od těchto soupeřů z opačných konců tabulky čekáte?
Třinec je kvalitní soupeř a bude to hodně těžké. Zároveň si ale myslím, že ta porážka s Jihlavou nás víc nakopne, abychom byli připravení. Když budeme dělat to, co máme, určitě máme šanci zabodovat. A co se týče Zlína, ten je sice poslední, ale nesmíme to podcenit a musíme do zápasu vstoupit soustředěně.

Vás osobně předtím ještě čeká druhá akce s reprezentací do osmnácti let. Jak velkým zážitkem byla ra první v listopadu?
Byla to pro mě úplně nová věc, první zkušenost. Hned v prvním zápase jsem poznal, že se hraje v rychlejším tempu. Celkově je tam hokej kvalitnější, třeba i preciznost přihrávek se spoluhráči je na jiném levelu. Povedlo se mi dokonce hned v prvním zápase vstřelit branku, což mi pomohlo a nabudilo mě to. Ze začátku jsem byl nervózní, ale zápas od zápasu se to zlepšovalo.

Máte puk, kterým jste dal svůj první gól?
Ano, mám. Už je na poličce mezi ostatními.

Vyjímá se tam i nějaký podobně cenný?
Mám tam puk z minulé sezony, když se mi povedlo dát góla jako o rok mladšímu v juniorce. Pak možná první dorostenecký. Ale ten reprezentační je určitě něco speciálního.

Jak vám dal turnaj zabrat? Odehráli jste čtyři zápasy ve čtyřech dnech a končili jste proti Američanům, těžší už to být nemohlo.
Program byl hodně náročný. Zase to bylo něco úplně jiného, než na co je člověk zvyklý. Musí s tím ale počítat a být na to připravený, protože je to reprezentace. Američani byli těžkým soupeřem. Do zápasu jsme vstoupili dobře, ale pak bohužel hrál roli asi i úbytek sil. Výsledek nedopadl nejlíp. Bylo ale zajímavé si to vyzkoušet.

Víte, na čem byste měl zapracovat, abyste se v kádru udržel co nejdéle?
Trenéři měli na konci pohovory s každým hráčem a bavili se s námi hlavně o tom, co musíme zlepšit. Jsem rád, že jsme takovou zpětnou vazbu dostali. Řekl bych, že se nesmím bát zkoušet přecházet klidně i jeden na jednoho a víc si věřit na puku.

Nyní před sebou máte dvojutkání se Slovenskem v Hodoníně. Tušíte, co vás čeká?
Úplně nedokážu říct, protože jsem se Slováky ještě nehrál. Zároveň jsem ještě nekoukal na jejich soupisku. Možná proti nám nastoupí kluci, se kterými jsem se v mládí potkal. Může to být vyrovnaný soupeř, ale zároveň věřím, že budeme mít větší kvalitu, tak snad se nám to podaří a vyhrajeme.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej