KB ELJ: Bartovič září po vítězném boji o život. Super příklad pro ostatní, doufá
Příběh Adriena Bartoviče, to je příběh obrovské bojovnosti a odhodlání. Dnes osmnáctiletý útočník bojoval minulé léto o život a následně musel vynechat celou sezonu, ale k hokeji se vrátil a nyní válí v Komerční banka extralize juniorů.
Bartovič odehrál na dlouhou dobu poslední zápas loni v červenci, a to za reprezentaci do 18 let na akci ve Švýcarsku. Velká únava už mu nic dalšího nedovolila. Až po sérii vyšetření lékaři odhalili, že mu selhávají játra. Hokejové bitvy tak vyměnil za boj o holý život, který ale naštěstí dopadl dobře. Mladý talent rychle absolvoval transplantaci a další měsíce zasvětil návratu do normálního života.
Když se povedl ten, mohl následovat i návrat mezi hokejové mantinely. Bartovič trénoval v Liberci a postupně si přidával. Svou pílí a pracovitostí zaujal trenéry natolik, že v červenci s ním klubové vedení podepsalo profesionální kontrakt.
V září už se mohl syn bývalého slovenského útočníka Milana Bartoviče naplno vrátit do hry... A v Komerční banka extralize juniorů září. Společně s Vasylem Špilkou tvoří nejnebezpečnější dvojici celé soutěže, po 16 zápasech má na kontě 13 branek a 14 asistencí. Už po necelých dvou měsících se navíc dočkal i velkého bonusu – objevil se v nominaci reprezentační dvacítky na turnaj pěti zemí na Slovensku!
Celou loňskou sezonu jste musel vynechat. Jak se vám nyní hraje?
Ze začátku to bylo těžké, nabrat zpět sebevědomí. Ale měli jsme dobrý start do sezony. Jak týmově, tak bych řekl, že se mi to povedlo i individuálně, hned prvních pár zápasů po pauze. Nechci říct, že jsem to čekal těžší, ale myslím, že jsem návrat zvládl dobře.
Vidíte nějaký aspekt hry, do kterého jste se ještě úplně nedostal?
Jsou to osobní souboje, i když mám ochranný pás. Neřekl bych, že mám úplně respekt, ale pořád v hlavě mám to, čím jsem si prošel.
V bodování Komerční banka extraligy juniorů vám patří druhé místo, mezi střelci první. Máte z toho radost?
Určitě radost mám, ale hokej je týmový sport. Jsem rád za to, že se držíme nahoře v tabulce jako tým, tohle je pro mě bonus. Ale lhal bych, kdybych řekl, že z toho radost nemám.
Rozumíte si dobře s Vasylem Špilkou. Můžete popsat vaši chemii?
S Vaskou jsme spolu vyrůstali odmala. Do patnácti jsme hráli spolu, potom jsem odešel do Švédska, on odešel do Kanady. Teď jsme se po třech letech vrátili spolu hrát. Jsme skvělí kamarádi. On je vysoký, silný, umíme se najít. Já věřím jemu, on věří mně.
Vasyl už má za sebou první starty za liberecký A-tým, pomýšlíte na ně taky?
Budu na tom makat, abych měl ten první start taky. Byl bych za to rád.
Jak vás potěšilo, že s vámi Liberec o prázdninách podepsal smlouvu?
Jsem za to rád, je to můj mateřský klub. Táta tady hrál dlouhá léta. Jsem rád, že jsem tady mohl podepsat první profesionální smlouvu.
Jak se teď s odstupem díváte na to, co vám všechny ty problémy a vynechaný rok daly?
Všichni, co to vidí, rodina i doktoři, by neřekli, že to zvládnu až takto dobře. Že se takhle do toho vrátím. Myslím, že je to super příklad pro ostatní lidi. Nevím teda, kolik lidí se chce po transplantaci vrátit k hokeji jako já (úsměv), ale i kdyby to byl jiný sport, tak myslím, že je to super příklad. Musím taky poděkovat doktorům. Nechápu, jak to všechno dělají, patří jim obrovský dík ode mě i celé mojí rodiny.
Myslíte si, že teď hrajete s větší lehkostí, protože vnímáte, že výhry v hokeji nejsou to nejdůležitější?
Jak kdy, musím se přiznat, že jsem u hokeje velký nervák. Jsem hodně soutěživý, takže když se něco nedaří, tak to umím dát najevo. Ale co bych řekl, že se změnilo od doby před operací, je to, že dřív jsem si ze všeho dělal hlavu strašně dlouho. Třeba když jsem měl špatný zápas, tak jsem z toho byl týden smutný. Teď to hodím za hlavu rychleji. Jsou přece v životě důležitější věci, než je hokej.
Už jste to lehce zmínil, ale jak jste s průběhem sezony spokojený po týmové stránce?
Od začátku sezony to bylo nahoru dolů. Měli jsme dobrou sérii tří zápasů, potom přišla prohra, ale další tři zápasy jsme zase vyhráli. Držíme se v horních patrech tabulky, za což jsem určitě rád. Doufám, že v tom budeme takto pokračovat.
Má váš tým na to, aby v juniorské extralize dosáhl na velký úspěch?
Já si myslím, že určitě. Každý tým by měl jít do sezony s tím, že chce vyhrát. My to tak máme taky nastavené. Každý na tom pracujeme, abychom byli vítězové. Věřím v náš tým, že nemáme jen na vrchní příčky tabulky, ale i na to vyhrát celou ligu.
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
