Saka, plakety, proslovy. Legendy byly uvedeny do Síně slávy!

Do Síně slávy českého hokeje jsou uváděny osobnosti, které se významně zapsaly do historie českého hokeje a jeho ikonických okamžiků. Pondělní ceremonie přivítala tři další výjimečné osobnosti: střelce zlatého v Naganu 1998 Petra Svobodu, jednoho z nejlepších útočníků své generace Petra Nedvěda a uznávaného televizního komentátora Petra Vichnara.

Během slavnostního dopoledne byli Nedvěd a Vichnar v síni zvěčněni pamětními plaketami, stylovými saky a uznáním za své mimořádné příspěvky českému hokeji. Svoboda se omluvil, dlouhodobě totiž pobývá za oceánem.

Velká pocta, děkuju rodině, řekl Nedvěd

"Je velká čest a pocta být nominován mezi největší legendy českého hokeje. Lví podíl na tom mají brácha, rodiče, trenéři a v neposlední řadě spoluhráči. Moc si toho vážím," řekl Nedvěd zúčastněným novinářům.

Po emigraci v roce 1989 začal psát Petr Nedvěd svou úspěšnou kariéru v NHL, kde během 15 sezon odehrál 1053 zápasů, vstřelil 329 gólů a získal 759 kanadských bodů, což z něj činí jednoho z nejproduktivnějších českých hráčů v historii soutěže. V závěru kariéry se vrátil do Česka, kde v extralize odehrál 9 sezon a stal se nejproduktivnějším hráčem soutěže. Po změně pravidel mohl reprezentovat Českou republiku, za kterou nastoupil na mistrovství světa v roce 2012, kde získal bronz, a také na olympiádě v roce 2014.

"Tenhle sport mě úplně pohltil, pro mě byl hokej obrovskou vášní a přinesl mi ty nejlepší zážitky. Každý sportovec by měl mít sny. Já měl odmalička sen zahrát si NHL. A i když to mnohdy nebylo jednoduché, šel jsem si tvrdě za tím, abych si jej splnil," dodal.

Vichnar mezi legendami

Hlas Petra Vichnara doprovázel největší úspěchy českého hokeje. Během své kariéry okomentoval šestnáct hokejových mistrovství světa, osm zimních olympijských her a mnoho dalších vrcholných sportovních událostí. Petr Vichnar se nesmazatelně zapsal do povědomí diváků jako komentátor zlatého olympijského turnaje v Naganu 1998, ale také zlatých světových šampionátů v letech 1985 a 1996.

"Jsem poctěn, to je jediné, co mohu říct," usmál se. "My novináři nemáme kanadské bodování, nic, co by nás přesně měřilo. Byl jsem sám pět let v návrhové komisi Síně slávy a vím, jak složitý to je proces, než se vyberou noví členové, protože těch adeptů je vážně mnoho. Je pro mě obrovská čest, že jsem ve stejné společnosti jako Josef Laufer, Luděk Brábník nebo Aleš Procházka. Musím poděkovat všem, které to napadlo."